Johnstonův perný den, odmítl bratry Šťastné i Dala Huntera

Je sobota, čtyři hodiny ráno, a ve čtrnáctém patře montrealského hotelu Queen Elizabeth se ještě svítí. Generální manažer Pittsburghu Eddie Johnston zde totiž stále pracuje a snaží se dotáhnout do konce dohodu s týmem Quebecu. Má výbornou vyjednávací pozici, vlastní totiž hned tři výběry prvního kola - první, který za žádnou cenu nevymění a získá při něm Maria Lemieuxe a poté devátý a šestnáctý. Těch by se byl ochoten za dobrou nabídku vzdát.

Quebec je ochoten obětovat třiadvacetiletého Dala Huntera, kromě zmíněných devátého a šestnáctého místa v prvním kole ale požaduje ještě jednoho hráče základní sestavy Penguins. Na to ale Eddie Johnston nechce přistoupit a místo toho naopak žádá ještě jednoho hráče k Hunterovi.

"Hunter je skvělý hráč, má vůdcovské schopnosti, díky kterým bychom si mohli zajistit kapitána našeho mužstva na dalších deset let. Je to nový Brian Trottier," nechal se slyšet Johnston. Ten se nakonec se svým protějškem Mauricem Fillionem a jeho asistentem Gillesem Legerem nedohodl.

Čím déle spolu hovořili, tím více se Johnstonovi zdálo, že se Fillion spíše snaží sebrat Johnstonovi čas, aby nemohl udělat výměnu, v rámci které by poslal do Montrealu, hlavního rivala Quebecu, Maria Lemieuxe.

"Zítra ve tři si můžeme znovu promluvit," zakončil společnou debatu Fillion. Johnston souhlasil a doprovodil ho i s asistentem Legerm ke dveřím. Od čtvrtka naspal generální manažer Pens pouhou hodinu a tak doufal, že si konečně alespoň na pár hodin zdřímne, než další den znovu otevře debatu ohledně obchodu nejen s Quebecem, ale i Los Angeles. Mýlil se.

Hned ve 4:10 totiž někdo rázně zaklepal na jeho dveře. Johnston se ani neptal, kdo za nimi je a otevřel. Na prahu se objevil Lou Nanne, generální manařer Minnesoty North Stars, který po Johnstonově pozvání vešel dovnitř.

"Zaslechl jsem, že Rogie udělal obchod. Nemůžu tomu uvěřit, ale opravdu jsem to slyšel," byla první Nanneho slova. "Hned mu zavolám a zjistím, co se děje," reagoval Johnston a vytočil číslo manažera Los Angeles Rogieho Vachona, který měl po Penguins a Devils k dispozici celkovou třetí volbu v draftu.

Kings nutně potřebovali brankáře, kterého by se jim v draftu nedostalo, a dali proto svůj výběr k dispozici. Jedním z potenciálních zájemců o obchod byl i Johnston, který by obětoval gólmana Dennise Herrona nebo Michela Diona i svou šestnáctou draftovou pozici. Nebyla to však posední nabídka, Johnston byl ochoten obětovat i některé z dalších svých hráčů.

Všichni tušili, že Johnston jde nejen po Mario Lemieuxovi, kterého měl jistého, ale že chtěl i některého z dalších top hráčů letošního draftu. Mezi ty patřili Kirk Muller nebo Eddie Olczyk. Johnston chtěl však někoho úplně jiného, někoho, jehož výběrem by velmi překvapil tým Montrealu Canadiens. A k tomu mu měl dopomoci právě obchod s Kings.

Nanne věděl, že o služby Olczyka enormě stojí divizní rivalové Blackhawks, tým z města, kde se hráč narodil a snažil se jim zabránit ho získat. Los Angeles proto nabídl ostříleného gólmana Gillese Melocheho, produktivního útočníka Denise Maruka a zkušeného obránce Curte Gilese. A ani nechtěl, aby se Kings vzdali svého třetího místa v letošním draftu. Stačil mu jejich výběr v prvním kole roku příštího a záruka, že se letošního třetího místa nevzdají výměnou ve prospěch Chicaga. Ve srovnání s tím, co Kings za třetí místo nabídli Blackhawks (šesté místo a gólman z nižší soutěže), byla tato nabídka více než velkorysá.

Johnstonovi bylo jasné, že se Nanneho nabídce nemůže nikdo vyrovnant, ani on. O to větší pak bylo jeho překvapení po položení sluchátka. Od Rogieho Vachona se totiž dozvěděl, že si vyměnil s Chicagem místa v prvním kole draftu a navíc k tomu dostal brankáře Boba Janecyka. Blackhawks pak ještě podle dohody pošlou jednoho z obránců, pravděpodobně Behna Wilsona, do New Jersey, aby se tak ujistili, že si z druhé místa vezmou Mullera a ne Olczyka.

"Nemůžu tomu uvěřit, dal jsem jim mnohem lepší nabídku," řekl Johnston. "Každý jim dal lepší nabídku," zareagoval Nanne. Oba se pak nakonec shodli v tom, že Vachon se musel na trejdu tajně domluvit už před několika dny, aniž by věděl, kam až se nakonec těsně před draftem nabídky ostatních klubů vyšplhají.

---

Devatenáct minut po třetí hodině, na kterou byl naplánován oficiální začátek NHL draftu 1984, vybídl Bryan O'Neill, viceprezident ligy, Eddieho Johnstona, aby si z prvního místa vybral hráče. Už několik měsíců dopředu bylo jasné, koho si vybere. Spekulovalo se sice o neodmítnutelných nabídkách Montrealu nebo Quebecu, kteří chtěli dostat Kanaďana Maria Lemieuxe za každou cenu k sobě, na žádnou z nich ale Johnston nereagoval.

"Jak by mohl," otázal se Marcel Pelletier, šéf skautingu u Philadelphie Flyers a pokračoval: "Hráč jako Lemieux přichází jednou za dvacet let, může to být další Orr, Harvey nebo Beliveau. Možná i Gretzky. Možná taky ne, ale vzdát se ho prostě nemůžete. Co kdyby tím hráčem totiž skutečně nakonec byl?"

Johnston nejprve ve francouzštině a pak i v angličtině ohlásil, že si vybírá Maria Lemieuxe. Ten však, přes veškerou pozornost kamer a diváků, zůstal dál sedět na své židli. "Nepůjdu tam za nimi dolů, protože mě pořádně ani nechtějí," okomentoval své chování Lemieux, který narážel na to, že se s Penguins stále nedohodl na podmínkách své smlouvy.

Po chvíli ticha, která pro Johnstona sedícího mezi viceprezidentem Paulem Marthou a šéfem skautingu Kenem Schinkelem, trvala snad věčně, se O'Neill obrátil k zástupcům druhého týmu v pořadí, New Jersey. Ti si podle předpokladů vybrali Kirka Mullera a draft pak pokračoval dál.

"Musíte to pochopit. Mario je velmi hrdý mladý muž, který toho hodně dokázal. Až podepíše, bude to úplně o něčem jiném," sdělil novinářům po draftu Lemieuxův agent Gus Badali, který také prozradil, že nejít k zástupcům Penguins bylo čistě rozhodnutí Lemieuxe. Podle Eddie Johnstona se však tato myšlenka zrodila spíše v hlavě Badaliho, je k tomu prý více než vhodný kandidát.

Po draftu byl Lemieux ochotný odpovídat na otázku novinářů. Ti se jej například zeptali, zda už mluvil s Edwardem J. DeBartolem, majitelem Penguins. "Ne. Neznám ho, nikdy jsem o něm neslyšel," zněla jeho odpověď.

Po výběrech Pittsburghu a New Jersey si Chicago ve třetím kole vybralo vymodleného Eda Olczyka, a Toronto pak ve čtvrtém obránce Ala Iafrateho. Jako pátý na řadě byl tým Montrealu, který veřejnost překvapil tím, že vyslovil jméno Petra Svobody. Jeho účast na draftu byla z důvodu emigrace z Československa tajena. Vědělo o něm jen pár skautů, mezi které ale patřil i pittsburghský Ken Schinkel.

"Věděli jsme o něm, protože nás jeho agent před několika týdny kontaktoval," prozradil Eddie Johnston. "Dokonce jsme s ním i probírali podmínky případného kontraktu."

Canadiens měli Svobodu po tři dny tajně ubytovaného v jednom z montrealských hotelů a čekali, až veřejnosti budou moci svoje tajné eso ukázat. Co však netušili, byla skutečnost, že Eddie Johnston o všem věděl a dokonce chtěl Svobodu i draftovat. To bylo totiž to jeho tajné překvapení, které se Montrealu chystal přichystat a Svoboda byl onen hráč, kvůli kterému chtěl trejdem s Los Angeles získat kromě první i třetí pozici na draftu.

Po českém obránci přišli na řadu obránce Craig Redmond a útočníci Shawn Burr s Shaynem Corsonem. Po nich dostal slovo opět Eddie Johnston, který ihned ohlásil jednu ze dvou pětiminutových přestávek a šel debatovat ke stolu Quebecu Nordiques. Tam zasedali generální manažer Maurice Fillion s hlavním skautem Georgem Armstrongem a generální manažer Pens s nimi opět otevřel otázku trejdu Dala Huntera.

"Tak co dohodneme se?," zeptal se Johnston. "Pořád chceme ještě hráče navíc," odpověděl Fillion. "Tak to pak nic," uzavřel debatu Johnston, který byl už skoro na odchodu, když od Filliona dostal poslední, hodně odvážnou až šokující, nabídku: "Dáme vám Huntera a všechny bratry Šťastné, pokud nám necháte Maria Lemieuxe a své další dvě volby v draftu."

Johnston na Filliona chvíli zíral, pak beze slova odešel ke svému stolu a do mikrofonu ohlásil, že si vybírá Douga Bodgera. Na jeho projevu nebylo vůbec znát, že právě odmítl nejen Dale Huntera, ale i Antonína, Mariána a Petera Šťastné, jednu z nejsehranějších řad v hokejové historii.

"Central Scouting považuje Bodgera za sedmičku letošního draftu, my za pětku," sdělil Johnston. "Billy LaForge, nový trenér Vancouveru, ho vedl v juniorském hokeji a řekl mi, že nikdy neviděl v tomto věku trénovanějšího hráče." Kdyby si Pittsburgh Bodgera nevybral, hned v dalším kole by šel právě do Vancouveru. "Teď jsi zlomil Billymu srdce," pošeptal Johnstonovi po jeho výběru generální manažer Canucks.

Johnston chtěl původně dvě volby v prvním kole letos a dvě za rok. Nikdo však nepřistoupil na výměnu, která by mu v příštím roce další volbu zajistila a tak vybíral letos třikrát. Z šestnácté pozice si tedy vybral útočníka Rogera Belangera.

Druhé a třetí kolo letos Penguins vynechali a ve čtvrtém a pátém si pak vzali útočníky Marka Teevense a Arto Javanainena.

11. 06. 1984, James, Převzato a přeloženo z deníku Post-Gazette

Tweet

Další články tématu

29. 06. 2015 - Během druhého dne draftu vsadili Penguins na Evropany
09. 11. 1984 - Při letošním waiver draftu se Pens trefili do černého
09. 06. 1984 - Lemieuxova osobní účast na draftu ohrožena
08. 06. 1984 - Dohoda mezi Pens a Lemieuxem stále v nedohlednu