Splnil se mi další sen, libuje si reprezentační nováček Michal Sivek

Kdy jste se dozvěděl o dodatečném zařazení do reprezentace pro Česká pojišťovna Cup?

"Už dřív jsem věděl, že mě trenér Hadamczik uvedl mezi náhradníky. Na klub přišla pozvánka, kde to bylo napsáno. Pochopitelně jsem nepočítal s tím, že do Liberce pojedu. Se Spartou jsme hráli turnaj ve švýcarském Zuchwilu, a před druhým utkáním proti SC Curych mi zavolal sekretář svazu pan Urban. Řekl mi, že jsem dodatečně nominován."

Byl jste hodně překvapen?

"Určitě. Překvapilo mě to a zaskočilo. Napadlo mě, že jsem se konečně dočkal. Reprezentace byla vždycky mým snem, jenže nejdřív jsem hrával v zámoří, po loňském návratu domů se mi zase tolik nedařilo. Je fajn, že si za národní tým aspoň jednou zahraju a poznám, jak to na mezistátní scéně chodí."

Do elitního výběru pronikla řada juniorských mistrů světa, ale vy pořád nic. Trápilo vás to?

"To říci nemohu. Ne, nežil jsem myšlenkami na nároďák, nijak jsem o tom neuvažoval. Snažil jsem se hrát svůj hokej a makat na sto procent. Říkal jsem si, že pokud se mi bude dařit, šance jednou přijde. Minulý rok jsem na nároďák ani nemohl myslet, protože jsem se neprosazoval, jak bych si představoval. Ale letní příprava mi vyšla, teď se cítím opravdu velmi dobře."

Myslíte, že vám ke startu na prvním podniku Euro Hockey Tour pomohlo povedené přípravné období?

"Asi ano, ale na to by spíš měli odpovědět trenéři. Loni jsem se po dvou nebo třech letech vracel do českého hokeje a nebylo to ideální. Ve Spartě panovala silná konkurence a já hrával ve třetí, častěji spíš ve čtvrté pětzce. Měli jsme jiné úkoly, než rozhodovat zápasy. Tím pádem jsem neměl produktivitu, která by mě uspokojila. Tým šlapal, ovšem já moc vidět nebyl."

Ovlivnila vaši pohodu i změna na trenérském postu ve Spartě?

"Hlavně je teď jiná situace. Možná to vyzní divně, ale měl jsem štěstí v neštěstí. Zranilo se hodně kluků, Sparta pořád nastupovala v jiné sestavě, a já pravidelně hrál. Trenéři točili většinou jen tři pětky, díky tomu jsem se dostal do tempa a pohody. Získal jsem sebevědomí."

Před rokem na podzim se spekulovalo o vaší případné výměně do Karlových Varů. Bylo na této informaci něco pravdy?

"Zrovna jsem se zranil a chvíli nehrál. Vím, že něco asi proběhlo, o mém možném odchodu do Varů se mluvilo. Zrovna tam získali z Plzně kamaráda Milana Krafta, byli bychom po odmlce zase spolu. Jenže tohle byla spíš aktivita mého agenta. Já vždycky říkal, že chci hrát za Spartu a že udělám všechno, abych se v tomto klubu prosadil. Výměna jinam mě nezajímala."

Okusil jste NHL v dresu Pittsburghu, máte dvě zlaté medaile z mistrovství světa dvacetiletých. Ale přesto - budete před úvodním utkáním reprezentace ve čtvrtek proti Finsku nervózní?

"Předně nevím, jestli budu hrát. Trenéři mají k dispozici víc útočníků. Až ta chvíle mezistátní premiéry nastane, asi nějaké napětí cítit budu. Už jsem něčím prošel, jenže první utkání v národním týmu - to je skutečně mimořádná událost."

Jak tuhle zprávu přijal váš otec, velký hokejový fanoušek?

"Myslím, že normálně. Tátu už hokej tolik nebere. Během posledních dvou let se jeho zájem trochu zmenšil. Ale je jasné, že má radost. Vždycky chtěl, abych se do národního mužstva dostal. Já to viděl stejně. Zkusil jsem si NHL, uspěli jsme na dvacítkách. Teď dostanu šanci v reprezentaci dospělých. Splnil se mi další sen."

Na akci do Liberce jedete z turnaje ve Švýcarsku, na kterém Sparta sehrála tři zápasy během tří dní. Bylo to náročné?

"Docela ano, ale podle mého jsme zahráli dobře. Nejprve jsme podlehli Ladě Togliatti těsně 1:2, ovšem výsledek mohl být klidně opačný. Švýcarský Curych jsme přejeli a pak měli docela smůlu proti Hamburku. V sestavě německého týmu nastoupila řada Kanaďanů, kteří předváděli spíš farmářský hokej. Nahazování kotoučů, osobní souboje, dostatek tvrdosti. Prohráli jsme nakonec po penaltách."

Kdy se připojíte k národnímu týmu?

"Ze Švýcarska jsme přiletěli v pondělí po obědě. Hned jsem vyrazil domů, abych si sbalil věci. S reprezentací jsem totiž původně samozřejmě nepočítal. Na cestě do Liberce jsme se domlouvali se spoluhráčem Honzou Markem, chtěli jsme jet spolu. Pondělní odpolední trénink jsme nestíhali, takže poprvé půjdeme na led až v úterý dopoledne. Už se každopádně moc těším."

03. 09. 2005, Will