Mám to v krvi. Příběh Pascala Dupuise

Předtím, než jsem odjel do nemocnice, mi přikázali, abych si s sebou vzal i spodní prádlo. V ten moment jsem si sám sobě přestal lhát. O něco později jsme měli letět do Montrealu, a když se takto někam cestuje, tak mají všichni oblek s kravatou. Já si ale vzal tepláky a žabky. Věděl jsem totiž, že je se mnou něco v nepořádku a že se tripu určitě nezúčastním.

Moji spoluhráči ani moje žena nic netušili. Pamatuji si, jak jsem seděl na parkovišti před nemocnicí a říkal si, že by tohle mohl být konec mojí kariéry.

Teď se ale vrátím ještě o něco více do minulosti. Do prosince 2013, když zbývaly dva dny do Vánoc. Hráli jsme tehdy v Ottawě a můj spoluhráč Sidney Crosby byl sražen tak nešťastně, že vyletěl do vzduchu a dopadl přesně na moji pravou nohu. Když jste na bruslích, tak nemáte šanci nikam uhnout. Dopadlo to tak, že jsem měl přetržený křížový (ACL), vnitřní postranní (MCL) i zadní zkřížený (PCL) vaz. Moje koleno bylo v podstatě celé mimo svoji obvyklou polohu, ale i tak jsem nedovolil, aby mě dali na nosítka. Když jsem byl totiž dítě, tak měl můj táta jedno pravidlo: Dokud nemáš zlomené obě nohy, tak si nelehej. Použij vždy tu zdravou a na ní odjeď. Tak jsem i učinil.

O týden později jsem byl doma v Pittsburghu, čekal na operaci a málem z toho zešílel. Nemohl jsem vydržet nic nedělat a tak jsem se vydal do tělocvičny se trochu zapotit a procvičit si ruce. Asi v polovině plánované doby jsem ucítil ostrou bolest na prsou. Moje mysl se ihned vrátila k situaci, kdy na mě Sid spadl. Uvědomil jsem si, že mě při pádu praštil i bruslí do hrudníku. Pomyslel jsem si, že bych mohl mít zlomené žebro nebo přetržené vazy. Nic hrozného. S obojím jsem v minulosti hrál, tak jsem normálně dokončil i moje cvičení.

O pár dní později jsem pak ležel v posteli a rozkašlal se. Poté, co se tak dělo několik dní po sobě, začala mít moje žena obavy. Říkala mi, ať jdu na vyšetření a já ji odpovídal, že je to v pohodě, že jsem jen trochu nachlazen. Vůbec jsem netušil, co mi v těle začíná vznikat za problém.

Nakonec se to ve mně zlomilo a zavolal jsem mému chiropraktikovi, ať ke mně přijde. Řekl jsem mu, že si myslím, že mám naražená žebra. Položil si mě na stůl, jako to udělal už stokrát předtím a po asi hodině mi oznámil: "Dupere, něco je špatně. Tohle se netýká ani kostí, ani vazů." Ihned zavolal mému trenérovi, který obratem zavolal mému doktorovi. Ten mi volal o pár minut později s tím, že se mám dostavit do nemocnice, aby na mně udělal nějaké testy.

Rozhovor vypadal asi takto: "Ihned ke mně musíš přijet do nemocnice, musíme tě prohlídnout." "OK. Se zlomenými žebry jsem hrál už dřív, o co přesně jde?" "Přijeď a nech řídit svou ženu. Sám řídit nemůžeš. Potkáme se na pohotovosti." Na taková slova jsem nebyl připraven.

Tohle vše se stalo druhého ledna. Moje rodina přijela z Quebecu, aby s námi strávila svátky. Všechny čtyři moje děti byly doma a běhaly po domě. Nechtěl jsem nikoho vylekat tím, že bych ohlásil, že musím do nemocnice. Naskočil jsem tedy sám do auta a odjel.

Když jsem do nemocnice dorazil, byl jsem dost překvapený. Čekala tu na mě skupina doktorů, která pro mě měla připravenou a vyhrazenou celou jednu místnost. Jakmile jsem se posadil, vpíchli do mě jehly a nasadili kapačky. Tehdy poprvé jsem uslyšel slovní spojení "krevní sraženina". Vzali mě pak na počítačovou tomografii (CT) a když jsem z té tuby vyjel, tak se posadil a čekal na vyřčení mého osudu. Pomyslel jsem si, jestli se to celé opravdu děje.

Po chvíli doktoři přinesli obraz mých plic, ukázali prstem na jedno konkrétní místo a krátce sdělili: "Tady to je".

Bylo mi vysvětleno, že mám plicní embolii, že jedna z větví mých plic je ucpaná. Že sraženina se pravděpodobně vytvořila v mém lýtku, když jsem cestoval letadlem a moje noha byla bez pohybu. Mojí plíci se nedostávalo kyslíku a pomalu odumírala. Ta slova mě vyděsila. Pak mi ještě sdělili, že musím zůstat několik dní v nemocnici.

Doktor mi přesně řekl: "Tvoje plíce v podstatě prodělala mrtvici. Pokud by se sraženina dostala do srdce nebo mozku, mohlo by to být fatální."

Nasadil jsem vážnou tvář a pomyslil si: "Ok, dobře. Kdy budu moct zase hrát?" Dostal jsem pak léky na ředění krve, což oddálilo moji operaci kolene. I když to zní bláznivě, tak jsem byl zklamaný. Takhle jsem prostě jako hokejista myslel. Nikdy jsem nebyl draftovaný, tak jsem během kariéry musel hlavou prorážet zdi, abych se někam dostal.

Na lécích ředících krev jsem byl od ledna do července a současně přitom rehabilitoval moje koleno. Mým spoluhráčům ani tisku jsem o krevní sraženině nepověděl. Věděla to jen moje rodina. V červenci jsem prošel testy a moje krev byla v pořádku. Žádný problém v nohách ani na plicích. Byl jsem zpět.

Když začal tréninkový kemp, tak mi nasadili červený, nekontaktní, dres, což mě tak trochu zabilo. Trénoval jsem jak totální šílenec, abych se dostal do nejlepší formy mého života. Lidé během celého léta spekulovali, zda budu mít jako čtyřiatřicetiletý hráč po vážném zranění kolene na to, abych hrál první řadu vedle Sidneyho Crosbyho. Nikdo z nich netušil, čím ještě jsem si ještě navíc musel projít.

Strašně jsem se snažil, abych mohl hrát v zahajovacím zápase vedle Sida a Kunyho. Moc mi přitom pomáhali trenéři, kteří byli vynikající. Nakonec se mi to ale nepodařilo. Zdravý jsem sice byl, ale první měsíc jsem hrál méně, abych se do zápasové zátěže dostal po zranění postupně.

Zápas sezóny číslo 11 se hrál v Minnesotě. Po něm jsme šli se spoluhráči na večeři a dali si pár drinků. Další den jsme vstali, letěli do Winnipegu a šli přímo na trénink. Stál jsem na středu hřiště, když tu náhle jsem ucítil, jako by mým tělem projel blesk. Zase ta ostrá bolest v hrudníku. Pomyslel jsem si, jestli jsem zrovna neprodělal infarkt.

Shrbil jsem se a spoluhráčům, kteří na mě snad všichni upřeli zrak, přitom zalhal, že si potřebuju protáhnout svaly. Můžete mě mít za hlupáka, ale nikomu jsem nic neřekl. Ani trenérům, ani spoluhráčům, ani mé ženě. Hokejista ve mně si prostě řekl, že o nic nejde a normálně dokončil trénink.

Nikomu bych to nikdy nedoporučoval, pravda je ale taková, že jsem pak odehrál pět zápasů bez třetiny plíce. Protože mě bolelo koleno, tak jsem si zažádal o nějaké léky tlumící záněty. Měl jsem tak natrénováno, že sraženina, kterou jsem v plíci opět měl, neměla žádný vliv na moje výkony. Například zápas proti Torontu, který jsme odehráli pár dní po mé příhodě ve Winnipegu, byl jeden z mých nejlepších. Vyhráli jsme 2:1 a já dal dva góly. Poprvé v sezóně jsem se tehdy objevil po boku Sida a Kunyho. Tento útok miluji a říkal jsem si, že jsem konečně zpět.

Lhal jsem ale sám sobě. Byli jsme na tripu a já byl mezi lidmi, kteří hrají a mají rádi hokej, takže jsem moc o ničem jiném nepřemýšlel. Pak jsem ale přijel domů a uviděl, jak na mě čeká žena s dětmi. To mi otevřelo oči.

Zašel jsem tedy za naším hlavním cvičitelem Chrisem Stewartem a řekl mu, že mi asi něco je. Před odletem do Montrealu jsme naplánovali prohlídku, kterou kdybych nepodstoupil, tak bych letět nemohl.

Nasadil jsem si tedy tepláky, vzal nějaké to spodní prádlo a jel do nemocnice. Pořád jsem byl natolik blázen, že jsem si říkal, že to bude něco malého, že to ani neuvidí a že budu moct brzo hrát.

Znovu jsem projel CT tubou, znovu ke mně přišli doktoři a znovu ukázali na úkaz na plicích a řekli: "Tady to je."

Totálně jsem se sesypal, zavolal své ženě a řekl ji, že mi skončila kariéra. Ta mě celou dobu neuvěřitelně podporovala. Když jsem jí řekl, že jsem se sraženinou odehrál pět zápasů, tak se skutečně bála. Ptala se mě, proč jsem jí o tom neřekl. Neměl jsem na to odpověď.

Je jednoduché říct, že rodina je na prvním místě. Já tu svou absolutně miluji, ale mentalita profesionálního hokejisty je taková, že si prostě o sobě myslíte, že nejste člověk. Nikdy si nepřiznáte bolest, zvláště když je to bolest, kterou nikdo jiný nevidí.

Klub se ke mně během mé druhé sraženiny zachoval perfektně. Nechal mě pohybovat se mezi hráči, trenéři dokonce požadovali, abych byl na hráčských schůzkách. Při zápasech jsem působil jako pozorovatel. S týmem jsem i cestoval k těm venkovním zápasům, kde let nepřesahoval dvě hodiny a dělil se pak o poznatky, které jsem získával s press boxu.

Od tam je to 2D hra, která vypadá strašně jednoduše a je v ní obrovské množství prostoru. Začal jsem pak dělat i chytrého. Ptal jsem se například: "Hej, ty jsi neviděl to volné místo pro přihrávku?" Načež se mi dostalo odpovědi: "Přímo před obličejem jsem měl protihráče, který mě strkal hokejku mezi žebra."

Začali mi pak i říkat "trenér Duper", čemuž jsem se i zasmál. V nitru mě to ale ubíjelo, chodit pořád v obleku místo toho, abych měl na sobě hokejovou výstroj.

Je mi teď pětatřicet a moc času mi už do konce kariéry nezbývá. Z toho press box vězení se ale hodlám dostat. Je mi jedno, jestli to potrvá šest měsíců nebo dva roky. NHL si ale ještě zahraji.

11. 08. 2015, Will, Převzato a přeloženo z theplayerstribune.com

Tweet

Další články tématu

17. 10. 2015 - Kessela souboj proti bývalému týmu nevzrušuje
16. 10. 2015 - Sprong chytá příležitost, vstřelil první gól v NHL
17. 09. 2015 - Kristopher Letang chce odehrát všech 82 zápasů
11. 09. 2015 - Phil Kessel dorazil, hráči mu chtějí pomoci
28. 08. 2015 - Crosby nadšen hlavně z Kesselovy rychlosti
19. 08. 2015 - Tyler Kennedy bruslí s Tučňáky
08. 08. 2015 - Matt Cullen se nemůže dočkat začátku sezóny
31. 07. 2015 - Sutter: Nahradit Jordana Staala nebylo jednoduché
29. 07. 2015 - Díky Fehrovi s Boninem se Pens stali lepším týmem
29. 07. 2015 - Bonino chce být platný v útoku i obraně
16. 07. 2015 - Odhodlaný Simon zabojuje o místo v sestavě Pens
03. 07. 2015 - Phil Kessel je nadšen z příležitosti hrát s Malkinem a Crosbym
11. 03. 2015 - Našli Pens v Pouliotovi spolehlivého beka?
08. 12. 2014 - Malkin září, tak jako ve svých nejlepších sezónách
22. 10. 2014 - Downie se do týmu rychle zapracoval, jeho tvrdost pomáhá
15. 10. 2014 - Hornqvist si s Kunitzem a Crosbym dobře rozumí
16. 04. 2014 - Brankář Fleury připraven na play off a umlčet kritiky
03. 04. 2014 - Sidney Crosby zažívá velmi úspěšnou sezónu
14. 03. 2014 - Všestranný Jokinen by chtěl u Penguins zůstat
04. 03. 2014 - Pens čeká řada venkovních zápasů, ve správný čas
27. 02. 2014 - Je po OH, hráči se vrací zpět do kolotoče NHL
30. 01. 2014 - Olli Maatta a Calder Trophy? Asi ne, ale stojí za zmínku
29. 01. 2014 - Tanner Glass zná recept na úspěch, je jím tvrdost
10. 01. 2014 - Brian Gibbons dostal šanci prosadit se v NHL
31. 12. 2013 - Sidney Crosby táhne svůj tým jako nikdy dřív
20. 12. 2013 - Olli Maatta překvapuje všechny kolem
22. 11. 2013 - Alexander Ovechkin: O Malkina nemějte obavy
06. 11. 2013 - Po prvním vstřeleném gólu míří puk nejčastěji k rodičům
10. 10. 2013 - Olli Maatta: Finská spojka
12. 07. 2013 - Malkin má své priority jasně nastavené
04. 07. 2013 - Pascal Dupuis: Jsem Pittsbughčan
14. 06. 2013 - Malkinovi se v Pittsburghu líbí, dokázal to podpisem
17. 05. 2013 - Pascal Dupuis - neviditelná síla Penguins
15. 05. 2013 - Je Evgeni Malkin zpět?
13. 05. 2013 - Evgeni Malkin je se svou hrou v play off nespokojen
02. 05. 2013 - Beau Bennett se chopil šance
11. 04. 2013 - Mark Eaton se ukazuje jako skvělá posila
31. 03. 2013 - Jarome Iginla má za sebou první zápas za Penguins
29. 03. 2013 - Iginla je z příchodu k Penguins nadšen
26. 03. 2013 - Nový začátek pro Brendena Morrowa
07. 03. 2013 - Sidney Crosby opět řádí
26. 02. 2013 - Trejd v roce 2008 se povedl, zazářil nejen Hossa
22. 02. 2013 - Brandon Sutter dělá dojem, na trenéra i spoluhráče
18. 02. 2013 - Střela Jamese Neala se stává strašákem gólmanů
05. 02. 2013 - Despres nastupuje čím dál častěji, nemá však nic jistého
04. 02. 2013 - Obránce Paul Martin nalézá ztracenou formu
18. 01. 2013 - Sidney Crosby si chce vynahradit ztracený čas
16. 01. 2013 - Malkin je v Pittsburghu, zdravý a hladový
14. 01. 2013 - Vokoun: Jsem zaměřen na play off, ne na Fleuryho
10. 01. 2013 - Paul Martin: Musím se zlepšit
10. 01. 2013 - Vokoun se Sutterem se sžívají s týmem
09. 01. 2013 - Uzdravený Dustin Jeffrey doufá v příležitost
08. 11. 1984 - Zmýlili se St. Louis ve Waynu Babychovi?
06. 11. 1984 - Lemieuxe čeká souboj s Gretzkym a následně s vlastním bratrem
15. 10. 1984 - Eddie Johnson: Lemieuxe bych nikdy nevyměnil
20. 06. 1984 - S Lemieuxem přichází do Pittsburghu i naděje
08. 06. 1984 - Strašáka v podobě bývalých jedniček draftu se Pens nebojí

Další články týkající se hráče Pascal Dupuis

12. 06. 2015 - Pascal Dupuis může začít s plným tréninkem
04. 07. 2013 - Pascal Dupuis: Jsem Pittsbughčan
03. 07. 2013 - Po Letangovi si Pens pojistili i Dupuise, na čtyři roky
01. 07. 2013 - Shero hovořil s Letangem, Dupuisem a dalšími
17. 05. 2013 - Pascal Dupuis - neviditelná síla Penguins
26. 02. 2013 - Trejd v roce 2008 se povedl, zazářil nejen Hossa
29. 06. 2011 - Dupuis prodloužil z lásky k týmu a městu
01. 07. 2008 - Podepsal také Pascal Dupuis
25. 06. 2008 - Malkin chce stále hrát za méně peněz, ale Penguins zatím nepodepsali jedinou smlouvu