Kessel je šťastný, že porazil svůj bývalý tým

Z pittsburghské Consol Energy Center se ozval hlasitý povzdech typický pro spálení šance domácího týmu. To ale bylo vše, někteří vášnivější fanoušci maximálně třískli mini hokejkou, kterou dostali jako dárek před utkáním. Určitě však nezačalo hromadné lamentování nad tím, jak Kessel zase zkazil zápas, jako se tomu často dělo v Torontu, jeho bývalém působišti.

Fanoušci Penguins mají od Kessela úplně jiná očekávání, než měli ti torontští. "Je to odlišné, ale i tady je skvělé hokejové prostředí," hledal rozdíly mezi svými dvěma posledními působišti Kessel. "Mám tu velkou podporu, zatím je to skvělé."

Poté, co Kessel den před utkáním střet proti svým bývalým spoluhráčům bagatelizoval, přiznal po zápase přece jen nějaké to vzrušení. "Vyhráli jsme. Jsem šťastný, když vyhrajeme. A tahle výhra je o to výjimečnější, protože byla proti starému týmu. Jsem nadšený, že jsme vyhráli."

Po ranním rozbruslení v den utkáni se však Kessel, jak již bylo řešeno, držel zpátky. Při setkání s reportéry dostal osm otázek a na každou z nich svědomitě a věcně odpověděl. I na tu od zástupce z Toronta, který se Kessela zeptal, zda mu novináři z kanadské metropole chybějí. "Ano, chybíte mi," odpověděl na ni Kessel s úsměvem.

Toto setkání trvalo asi dvě minuty a Kessel během něj vyslovil 229 slov. Každé z nich pronesl příjemným tónem, nikdo z tázajících se během rozhovoru nesnažil dostat do jeho psychického nitra a soukromí. To je hlavní rozdíl oproti Torontu.

Kesselovy bývalí i současní spoluhráči by se zapřísáhli, že je Phil skvělý člověk. Jen to prostě nedává najevo upocenému hloučku novinářů, v jehož býval obležení.

"Asi tomu budete těžko věřit, ale s Philem je zábava," řekl deníku Toronto Sun útočník Joffrey Lupul. "Byla s ním legrace jak v šatně, tak na večeřích."

Aby tomu torontští novináři uvěřili, tak se neostýchali podstoupit 300 mil dlouhou cestu do Pittsburghu. Marně. "Svůj čas v Torontu jsem si užíval. Město si zamiloval," sdělil jim. "Je ale čas na změnu a vy musíte jít dál."

19. 10. 2015, Blackngold, Převzato a přeloženo z deníku Tribune Review