Josef Melichar patřil k jedenácti Tučňákům, kteří šli během uplynulé sezony pod nůž

Vstup do sezony nevyšel podle představ Pittsburghu ani Melicharovi. ?V klubu mi hned připomněli, že jsem skoro rok nehrál. Říkali, že jsem zarezlej. A byla to pravda. Možná dvacet zápasů mi trvalo, než jsem se do toho dostal zpátky a získal herní jistotu,? přiznává hráč, který předtím ve Spartě stihl čtyři zápasy v úvodu a čtrnáct na konci sezony, přičemž návrat po zranění uspěchal a na led naskakoval s obavami, aby se léčené rameno znovu nepoškodilo.

Na mužstvu Pittsburghu s navrátilcem Melicharem bylo od úvodního buly vidět, že štikou soutěže asi nebude. ?Ze začátku jsme se jakžtakž drželi. Sice jsme moc nevyhrávali, ale devět remíz v rychlém sledu ještě dávalo naději. V prosinci se nám ale povedla šňůra jedenácti zápasů bez plného bodového zisku a to nás srazilo dolů. V únoru jsme už věděli, že je konec, přestože v samotném závěru základní soutěže přišlo i pár dobrých výsledků,? sumíruje zkušený hráč události od září do dubna.

Kdysi slavný tým doplácel na ztráty klíčových borců. ?Brzy se zranil první gólman a vypadl až do konce sezony. Kvůli vleklým potížím postupně zakončili aktivní činnost Mario Lemieux a Žigo Pálffy, kteří určitě moc chyběli. Zraněných bylo víc než dost. Dohromady jedenáct nás šlo během sezony pod kudlu, což je podle mne velká kuriozita,? říká Melichar coby jeden z postižených. Na operačním stole se ocitl po trápení s potrhanými břišními svaly. V Americe se to prý označuje jako sportovní kýla.

Chirurgickému zákroku se českobudějovický odchovanec naštěstí podrobil až po završení základní části NHL. ?Obtíže se začaly objevovat někdy v půlce ledna. Bolest se přesouvala k tříslu a zamezovala rychlejšímu pohybu na bruslích. Dalo se s tím hrát, ale doktoři to museli utišovat pomocí prášků, pak přišly na řadu opichy. Posledních dvanáct kol jsem dostával injekci před každým zápasem,? vyvolává ne zrovna příjemnou vzpomínku.

V minulé sezoně stihl Josef Melichar odehrát dvaasedmdesát zápasů a svůj účet v NHL rozšířil na celkových dvě stě čtyřicet od roku 2000, kdy naskočil do soutěže jako nováček. O místo v sestavě však musel zabojovat. ?Bylo nás v kádru devět beků s jednocestnou smlouvou, přičemž zápasy se hrají obvykle na sedm. Zpočátku nás točili a vždycky někdo musel sedět. Není to nic příjemného. Se svým agentem jsem v této souvislosti podebatil na téma mého dalšího působení v klubu, ale vedení hned agenta ujistilo, že se mnou napevno počítá a od té chvíle jsem byl naplno vytěžován. Pouze dvakrát jsem chyběl kvůli poškozenému zápěstí.?

Sedmadvacetiletý hokejista má v týmu Tučňáků platný kontrakt ještě na příští rok. ?Během sezony se měnili trenéři, teď přišel nový generální manažer. Nevím tedy, co se bude přes léto dít. V Pittsburghu dochází každoročně k velkému počtu trejdů. Z doby, kdy jsem tady začínal, už jsem zůstal v mužstvu sám. Možná, že jsem taky na řadě,? konstatuje smířeně a zároveň se vyrovnává s tím, že již patří ke střední generaci. ?Dlouho jsem se cítil jako mladík a teď vidím v šatně Crosbyho, který je o devět let mladší. Roky holt nezastavíš.?

Melichar již ukončil pooperační rekonvalescenci a nyní se individuálně připravuje doma na Borku u Českých Budějovic, kam se na léto vrátil s manželkou a dvěma malými syny. ?V neděli pětadvacátého června nastupuji na týdenní soustředění Jágr týmu v Prostějově. To bude pořádný dril. Na led půjdu zřejmě s dalšími budějovickými krajánky a pak znovu s Jágr týmem. 1. září odlétáme, starší kluk půjde v zámoří do školky,? nahlíží několikanásobný český reprezentant do svého itineráře.

21. 06. 2006, Will