Zázrak na ledě

Je to největší Olympijské vítězství a možná i největší překvapení ve sportovní historii. Letos tomu právě bylo 25 let, co komentátor Al Michael dramaticky vykřikl ?Věříte v zázraky? Ano!?. Následující článek je vzpomínkou na 20 bezejmenných hráčů a trenéra Herba Brookse, jenž dokázal, že i zatracovaný tým může vyhrát Olympijské hry.

Žádný Olympijský výkon tak neovlivnil Ameriku od doby, kdy černoch Jesse Owens vyhrál běh na sto metrů před zraky Adolfa Hitlera a jeho pohlavárů na OH v Berlíně v roce 1936. Ten den bylo v hledišti velká spousta lidí, kteří si přinesli americkou vlajku. Ne takovou tu malinkou, ale tu největších rozměrů. Ten zápas rozpoutal pravé hokejové šílenství. ?Po vítězství jsme obdrželi tuny dopisů,? říká Eruzione. ?Bylo to jako ve filmu ?Zázrak na 34. ulici?, kdy přinesli všechny dopisy Santovi. Tak jsem si tehdy připadal.?

Americký tým složený s hráčů z univerzitních soutěží a několika profesionálu jako byl Eruzione a Buzz Schneider, porazil naprosto dominantní Sovětský svaz, který vyhrál Olympijské hry čtyřikrát za sebou. V týmu Sovětů ten večer bylo sedm hráčů z OH v roce 1976 a tři hráči, kteří vyhráli všechny čtyři Olympiády. Postupem doby se objevili tendence snižovat výkon amerického týmu, když mnozí tvrdí, že mnoho hráčů z tohoto mužstva se pak výrazně prosadilo i v NHL. Jmenovitě to jsou Mark Johnson, Neal Broten, Mark Pavelich, Ken Morrow, Dave Christian a Mike Ramsey. ?Možná jsme měli několik dobrých hráčů,? řekl Ramsey. ?Ale byli jsme zatraceně dobří jako tým.? Tým USA měl tehdy všechno. Rychlost, fyzičku, výbornou obranu i útok, brankáře, ale hlavně skvělé trenéry. Tohle všechno si nebyli Rusové schopni uvědomit, dokud nebylo pozdě. Od Sborné se očekávalo jedině snadné vítězství, přičemž jako precedens měla sloužit Olympiáda v roce 1976 v Rakousku. Jejich dominanci navíc potvrdil exhibiční zápas, který sehráli několik dní před Olympijskými hrami, ve kterém porazili stejný tým USA v poměru 10:3.

Američani však do Lake Placid přijeli jako vyměnění, když ze sedmi zápasů neprohráli jediný. Jediné body ztratili v úvodním utkání proti Švédsku, když obránce Bill Baker srovnal 27 sekund před koncem na 2:2. Stal by se ?Zázrak? v Lake Placid kdyby Baker neskóroval? Pravděpodobně ne. Remíza byla velice důležitá neboť Američené se Švédy nezískali bod od roku 1960. Bakerův gól tak týmu mimořádně zvedl morálku. Následující utkání pak dokázali přehrát Československo rozdílem třídy, když na vítězství 7:3 se podílelo sedm střelců. Vítězství mnohé překvapilo, protože Češi tehdy doufali v alespoň stříbrnou medaili. Navíc v týmu měli bratry Šťastné (Petra, Mariana a Antona), jenž se později všichni výrazně prosadili v NHL za tým Quebec Nordiques. Následovali vítězství nad Rumunskem, Norskem a Západním Německem.

Do závěrečné fáze si Američané přáli nastoupit nejprve proti Finům a pak proti Rusům v souboji o zlatou medaili. Vše však nakonec bylo jinak a Team USA se 22. února 1980 utkal se SSSR. Ze Sovětů šel opravdu strach a Američané si pamatovali nedávné setkání v Madison Square Garden, kdy je Rusové pořádně vypráskali. ?Naši hráči tleskali, když byli Sověti ohlašování komentátorem,? zmínil se tehdy Herb Brooks. Jedno z hesel trenéra Brookse na Olympiádě znělo ?udělejte ze Sovětů smrtelníky?. Svým hráčům řekl, že kapitán SSSR Boris Mikhailov vypadá jako Stan Lauer z komedií Lauer a Hardy, aby na něj přestali hledět jako na boha. ?Dokážete předci porazit Stana Lauera, že jo?? ptal se tehdy.

Sověti nebyli bozi, ale byli to legendy. V brance Tretjak , v poli Alexander Maltsev, Vladimir Petrov, Vasili Vasiliev, and Valeri Kharlamov. Ti všichni hráli proti výběru NHL na Summit Series v roce 1972. Jediný gól tehdy rozhodl o vítězství NHL All-Star týmu. Zápas Američanů proti SSSR začal podle známého scénáře, když Rusové na mladý americký tým mohutně tlačili. Brankář Craig však chytal fantasticky. Tím, že se Sověti nedokázali výrazně prosadit, získali Američani patřičnou sebedůvěru, kterou navíc potvrdil gólem Mike Eruzione. Rusové však dokázali dvěma brankami otočit, ale na konci první třetiny Christianovu střelu, která se překvapivě odrazila od Trejaka, dorazil do branky Mark Johnson. Trenér Tichonov, všemocný vládce střídačky, v ten moment ztuhl a okamžitě Tretjaka nahradil Myškinem. Myškin tehdy nebyl žádný náhradník, když si třeba dokázal poradil s hvězdami NHL, které vychytal 6:0. Nicméně tady šlo o psychologický moment, když z něho nešel takový strach jako z hlavního gólmana. Ačkoliv Sověti dokázali vyrovnat, definitivní slovo měli Američané, když Mike Eruzione vstřelil branku na 4:3, která rozhodla historický moment. Sověti pak závěrečným tlakem mohli mnohokrát vyrovnat, ale v brance stál skvělý Jimmy Craig. Zrodil se tak ?Zázrak na ledě?, který vyvrcholil vítězstvím 4:2 nad Finskem. Team USA získal zlatou medaili.

Jejich příklad ukazuje, co dokáže týmové úsilí a touha po úspěchu. Dnes tak toto mužstvo může ukázat slabým týmům, že porazit se dá kdokoli, stačí jenom chtít více než soupeř. Čekají nás Olympijské hry 2006 v Turíně a mnoho týmu touží získat zlatou medaili. Buďte si jisti, že nečeká jenom na ?silnou šestku?. V tomto roce byl rovněž natočen film podle tohoto kouzelného hokejového momentu. Premiéry se však nedožil trenér Herb Brooks, který zemřel při autonehodě, přičemž je tak prvním, kdo chybí z tohoto mužstva, kterému se dá směle říkat ?nejlepší tým všech dob?.

16. 12. 2005, Will