Platový strop by pro Pens nemusel být problém

Vždyť jen pět nejlépe placených hráčů Pens - Evgeni Malkin, Sidney Crosby, Phil Kessel, Kristoper Letang a Marc-Andre Fleury - budou brát v příští sezóně 38 miliónů dolarů, což je 53,2 procent z celkového platového stropu, který činí 71,4 miliónů dolarů.

Zbytek soupisky, tedy nějakých 17 nebo 18, hráčů se tak bude muset spokojit se stejnou sumou, jako bere výše zmíněná pětka. I proto se Pens museli zbavit například Brandona Suttera, který pobíral jinak nikterak vysokých 3,3 miliónů.

Jediným dalším klubem NHL, kde pět nejlépe placených hráčů bere přes padesát procent rozpočtu klubu, je vítěz Stanley Cupu z Chicaga. Jonathan Toews a Patrick Kane tam dokonce pobírají osmiciferný průměrný sezónní plat, který u Penguins nikdo nemá.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jsou Pittsburgh s Chicagem v těžkých pozicích, které budou v budoucnu znamenat hodně problémů. Po bližším prozkoumání ale zjistíme, že tomu tak není.

Zaprvé to, že hrstka nejlepších hráčů klubu pobírá velkou část všech peněz, není zas až tak neobvyklé. Hned šestnáct ze třiceti klubů totiž svým nejlepším, nebo spíše nejlépe ohodnoceným, hokejistům platí mezi 40 až 48 procenty výdajů na hráče.

A zadruhé je určitě lepší zaplatit hvězdám odpovídající plat, než je nechat jiným klubům. Například Toronto, které zakončilo minulý ročník s bilancí 30-44-8 a devětkrát v posledních deseti letech chybělo v play off, platí pěti nejlepším hráčům jen 36,4 procent svého hráčského rozpočtu. Jejich nejlépe placenými hokejisty jsou Joffrey Lupul a Nathan Horton.

"Je to podobné jako v NFL," zapřemýšlel Tom Lynn, hráčský agent, který dříve býval asistentem generálního manažera v Minnesotě Wild. "Tam se všem taky zdá přeplácení quarterbacků vyhazováním peněz. Jen ale do okamžiku, kdy ho jejich tým ztratí."

Penguins se v posledních letech pasovali do role týmu, který se hráčům velké peníze nebojí nabídnout. "Můžete na to mít jaký pohled chcete. Podle mě ho ale hodně ovlivní to, s jakými hráči pracujete," nechal se slyšet Jason Botterill, asistent generálního manažera Pens. "My jsme z hráčů, které tu máme, nadšeni. Naší prací bude dát je dohromady, aby vše fungovalo."

Odpověď na otázku, jak zajistit, aby to fungovalo, má pro Pens cenu 71,4 miliónů dolarů.

Jedním ze způsobů, jak vhodně doplnit mužstvo hráči za nižší cenu, je angažování nováčků, jejichž platy nikdy nepřesáhnou jeden milión dolarů. Například Chicago mělo loni takového hráče v Brandonovi Saadovi, který při platu 825 tisíc dolarů nastřílel 23 gólů. Průměrný třiadvacetigólový hráč má přitom obvykle cenu kolem pěti miliónů.

Penguins takového hráče v záloze bohužel nemají, přesto mohou z farmy vytáhnout někoho, kdo by v týmu mohl zastat důležitou roli.

"Útočníkům jsme mohli nabídnout velké peníze, protože máme mladé hráče, jakými jsou Olli Maatta, Derrick Pouliot nebo Brian Dumoulin," řekl Botterill. "Z útočníků pak mají šanci Scott Wilson, Bryan Rust nebo Oskar Sundqvist. Ti by nám v budoucnu mohli ušetřit peníze na nějaké další volné agenty."

Dalším řešením je najít přes výměnu hráče, který na ledě předvádí více, než jaké za to bere peníze. Jinými slovy dalšího Pascala Dupuise. Ten přišel k Penguins v roce 2008 spolu s Mariánem Hossou a vydržel zde až dosud. V letech 2011 až 2013 pobíral 1,5 milionů dolarů a dával přitom průměrně 23 gólů v sezóně.

Problémem při placení velkých částek několika málo hráčům, kteří uměním na ledě vysoce převyšují ty ostatní, můžou být zranění. Pokud se totiž na delší dobu zraní hráč, pro kterého je vyčleněno 15 procent rozpočtu, je to pro klub katastrofa.

I proto se kluby zaměřují na to, si hráče před podpisem smlouvy, pořádně prověřit i co se týče zranění. Penguins to udělali například v případě Sidneyho Crosbyho, kdy s lékaři důkladně prokonzultovali jeho minulost s otřesem mozku, než s ním podepsali nový, dlouhodobý kontrakt.

"Tohle se strašně řeší v baseballu, tam je ta analytika a zkoumání, kolik kdo kdy a kvůli čemu vynechal zápasů na mnohem vyšší úrovni." pověděl Lynn. "Hokej je oproti tomu zatím v začátcích."

V Minnesotě Lynn vytvořil i studii, kolik kterému hráči zaplatit tak, aby se to klubu vyplatilo. "Pokud máte středního útočníka, který je na ledě při rozhodujících momentech a vhazováních, který dokáže bránit i útočit, není problém mu platit vysoké částky. Hráči jako například Toews jsou na ledě 35 procent času. Podobně je to s obránci. Pokud jsou Ryan Sutter nebo Duncan Keith na ledě přes 24 minut, tak je to v pořádku. Problém ale nastane, když máte útočníkovi, který je zaměřen jen na jednu činnost, jako byl například Pavel Bure, zaplatit deset miliónů dolarů. I když ten hráč vstřelí 40 nebo 50 gólů, tak se to nevyplatí. Je lepší místo toho mít univerzální útočníky za tři milióny, kteří těch gólů dají 25 nebo 28."

Velkou výhodou pro Pens je pak skutečnost, že s top hráči podepsali smlouvy před jedním až třemi lety a platy tedy nejsou v poměru k platovému stropu, který se navíc bude v dalších letech pravděpodobně ještě zvyšovat, tak vysoké. Například Sidney Crosby, dvojnásobný vítěz Hart Trophy a Art Ross Trophy, má průměrný plat jen o 450 tisíc dolarů vyšší, než bude mít od sezóny 2015/16 Jakub Voráček, který se až na minulý ročník, kdy jich měl 81, pohyboval mezi 40 a 60 body v sezóně.

03. 08. 2015, Will, Převzato a přeloženo z deníku Tribune Review