Konec rodinného klubu?

Shero hned po jmenování nastínil své vize, které se nesly v duchu tvrdého manažerského plánování ? disciplína, tvrdá práce a cesta k úspěchu. Pittsburgh Penguins najednou přestal být ?rodinným klubem?.

Když na konci devadesátých let zachránil Mario Lemieux Penguins od bankrotu, nastolil zde přátelský režim, přičemž se obklopil svými kamarády z působení v NHL. Generálním manažerem zůstal až donedávna jeho ?starý známý? Craig Patrick, prezidentem klubu se stal dlouholetý přítel Ken Sawyer a Lemieux vždy při výměnách upřednostňoval své kamarády (Bergevin, Recchi, Stevens). Celý klub fungoval na systému známých a kamarádů. S odstupem doby nutno podotknout, že to klubu uškodilo finančně i herně. Bývalý GM Craig Patrick poměrně často ve výměnách chyboval a shovívavost přicházela pouze díky známým finančním problémům klubu. Množili se výměny veteránů, kteří odešli prakticky za nic ? nebyla za ně finanční kompenzace a získané posily mnohdy zapadly do nenávratna. Patrick zcela nevyhmátl podmínky ?nové NHL? a jeho nakupování před sezónou 2005/06 se ukázalo být plné omylů. Jako největší přehmat poslouží zisk brankáře Jocelyna Thibaulta, který v týmu zůstává hlavně díky vysokému platu.

Patrná byla i přehnaná trpělivost s některými ?talenty?, kteří rok co rok nepředváděli očekávané výkony. Špatná práce skautingu? I to je pravděpodobné, nicméně je třeba připomenout úspěchy v podobě Orpika, Fleuryho, Whitneyho či Welche. Dalším velkým problémem bylo najímání trenérů. Dva z posledních tří koučů Pens neměli patřičné kvality pro NHL. Opět přátelskost: Rick Kehoe jako bývalý hráč byl spíše na lavičce z nostalgie než kvůli trenérskému umění. Ed Olczyk je kapitola sama pro sebe ? k hráčům měl absolutně katastrofální přístup, strategii absolutně nezvládal a celkově budil dojem amatéra. Jak uštěpačně pravili odborníci, byl spíše mediální hvězdou (dříve komentoval pro zámořská média).

Nyní nic z toho neplatí a to doslova. Přišel Ray Shero a všechno je jinak. Jako by odešla celá jedna éra činovníků Penguins. Shero opravdu nemá s nikým přátelské konexe a podle toho jedná. Především je to manažer. Když byl z farmy ve Wilkes- Barre (AHL) do hlavního týmu povýšen na post nového trenéra Michel Therrien, což je po dlouhé době opět dobrá volba, na jeho místo přišel podle zajeté strategie bývalý dlouholetý hráč Pens Joe Mullen, který zde měl zůstat po zbytek sezóny. Mullen je nezkušený trenér a Shero to věděl. Proto s ním na konci sezóny neprodloužil a celkem logicky hledá na tento post někoho mimo organizaci. V tomto ne příliš výrazném tahu se skrývá kladení důrazu na výchovu mladých talentů ? tu chce mít Shero zabezpečenu, jak je zvyklý z Nashvillu. Práce s mladými hráči doznala změn i v týmu skautů. Greg Malone, otec hráče Ryana Malona, byl po šestnácti letech propuštěn a i v tomto směru se očekávají výměny. A do třetice se konečně zbavil neperspektivních talentů. Konstantin Kolcov měl být hráčem do prvního či druhého útoku, místo toho se vlastně v NHL nikdy neprosadil. Rychlost mu nikdy nechyběla, ale technika hole a střelba byla vždycky mizerná. Mezi další neperspektivní hráče, jenž si budou hledat angažmá jinde patří: Drew Fata (otřesný styl bruslení!), Andy Chiodo ( celý rok předváděl mizerné výkony, avšak možná prodlouží), Ben Eaves ( jeho vývoj se neubíral tím správným směrem) a další.

Ray Shero to je rovněž i pečlivá práce s klubovým rozpočtem ? žádné utrácení, ale taky žádné přehnané šetření. Tým už jádro má, jenom je potřeba ho vhodně doplnit. Mario Lemieux odešel a není třeba zběsile posilovat na krátkou dobu. Nově příchozí Ruutu a Eaton do klubu vhodně zapadnou. Shero však musí zahladit přehmaty svého předchůdce ? causa ?Thibault? se potáhne ještě dlouho, zatímco obránce Odelein půjde téměř najisto jinam. Skončila tak éra Patricka, Lemieuxe a několika dalších, v organizaci Penguins, známých jmen. Na otázku, co přinesou nové změny, odpoví až nová sezóna. Shero jako asistent generálních manažerů vždy odváděl výkony vedoucí k úspěchu. Povede se mu to i nyní?

13. 07. 2006, Will